Výstava se zaměřuje na období díla Josefa Čapka, kdy se dostává do popředí autorovo zaujetí osudy těch, kteří se pohybují na samém okraji společnosti: žebráků, žebraček, nevěstek, pijáků a chudých lidí obecně.
Josef Čapek (1887-1945) zaujímá v kultuře střední Evropy první poloviny 20. století jedinečné místo. Patřil ke generaci, která se narodila v 80. letech 19. století a zasloužila se o avantgardní umělecký a literární vývoj v období před první světovou válkou a během ní. I když je Čapkovo jméno dnes spojováno především s fenoménem českého kubismu, jeho tvůrčí činnost měla mnohem širší a hlubší dosah. Můžeme ji zhruba rozdělit na Čapka-umělce (malíře, kreslíře, grafika, ilustrátora, scénografa a autora knižních úprav) a Čapka-spisovatele (básníka, romanopisce, autora dětských knih, dramatika, esejistu, uměleckého teoretika a kritika).
Princip, který spojuje všechny různorodé oblasti jeho tvorby, můžeme spatřit ve zdrojovém pojetí Čapka-hledače pravdy, jenž vkládal humanistické hodnoty do každého svého projevu a naplňoval ho přesvědčením, že lidstvo představuje eticky nerozdělitelný a rovnoprávný celek. Těžištěm této výstavy, která si nečiní nárok na vyčerpávající přehled Čapkovy tvůrčí dráhy, jsou autorovy kresby a grafiky.
Výstava se zaměřuje na vývoj a tematické základy autorovy tvorby v časovém období mezi rokem 1916 a 1926. Ústředním tématem výstavy jsou sociální motivy, které se ve sledované době dostávají jako výrazný proud Čapkova celistvého zájmu o člověka do popředí jeho tvorby. Obsahy jeho sociálně laděných děl můžeme historicky přiřadit k společenským reáliím druhé poloviny 10. let a první poloviny 20. let, především k existenciální tísni první světové války a k napětí, které vzniklo z ekonomických krizí a nezaměstnanosti doprovázející poválečné období. Výstava je koncipována z grafik ze sbírek GASK a vzácných kreseb a grafik z Čapkovy rodinné pozůstalosti.
Výstavu obohatí komentované prohlídky autora výstavy Richarda Druryho ve dnech 27. 12., 17. 1. a 22. 2. 2013, vždy od 17 hodin.